Jiří Černý: Neohrožují nás stromy, ale piráti a líní úředníci
Aby nebylo mýlky: mnohem víc času než v přírodě trávím za volantem. Coby diskžokej ročně ujedu zhruba 40 000 kilometrů, celkově už nebudu daleko od milionu.
Jezdím rád. Neříkám, že bez nehod, ale naštěstí zatím bez zranění. Tedy i bez nárazu do stromu. Právě před tím mě chtějí ochránit silničáři, letos víc než dosud. Proto prý nejméně 15 000 stromů u silnic vykácejí. Jsem proti.
Milníky
Správa silnic argumentuje údaji o mrtvých. Nikde jsem se ale nedočetl, jaký byl vedle "provinilých" stromů podíl alkoholu, nedovolené rychlosti, nadměrného nákladu, špatného osvětlení, ojetých pneumatik...
Rozumím-li diskusím kolem stromořadí dobře, policisté mají statistiky a tlačí na silničáře, protože ti mají pily. Dovedeno do důsledků: až od silnic vyřežeme všechny stromy, žádné auto už do nich nenarazí.
Řidiči samozřejmě budou bourat a umírat jinak. Pokud vyjdu ze svých zkušeností, nejnebezpečnější je řidičova únava, pak mlha a led. Proti této trojici jsou déšť i sníh spíš jenom otravné.
Dálnice divoká jako kůň
Jmenovat mezi nebezpečími stromy by mě vůbec nenapadlo. Naopak mě uklidňují a trochu i chrání před větrem a sluncem. A co bych za ně kolikrát dal při dlouhodobém sněžení! Třeba když z dálnice od Brna odbočím k Hodonínu a všechny vozovky i pole najednou splynou v bílou pláň. V tu chvíli by byla stromová alej pro řidiče podobně spásonosná, jako pro lyžaře v horách vysoké tyče podél turistických cest.
A to nechci přivolávat zátopy. Stejně přijdou samy a pak opět některé silnice nerozeznáme od polí, luk a řek. Ovšemže ty silnice beze stromů.
Krajiny, jimiž desítky let projíždím, jsou mi už stejně blízké jako lidé. Český řidič má na zajímavé okolí štěstí. Dokonce i na dálnice: ta k Teplicím a k Ústí nad Labem mu ukazuje bývalé sopky, ta z Brna do Prahy se vlamuje do údolí řek a kolem Jihlavy stoupá až do krkonošských výšek, plzeňská člověka žene nahoru dolů, vpravo vlevo jako divoký kůň.
Ne vždycky jsem si toho vážil. Až v Německu jsem poznal, jak mohou dálnice šoféra zmořit.
Ale ať je dálnice seberoztodivnější, bez kusu obyčejné okresky by má řidičská radost a vnímavost chřadla. A beze stromů by uschla docela. Od dětství mě před Lázněmi Bělohrad vítá alej - a najednou by tam nebyla?
Už jsem takový šok před pár lety zažil. Zmizela alej od Mikulčic k velkomoravským vykopávkám. Tehdy mi starosta vysvětlil, že stromy nebyly zdravé. Naštěstí tam pak celou alej vysadili znova.
Onehdy v České televizi jihočeský úředník sice ujišťoval, že i oni místo stromů odřezaných u silnice zasadí nové. Jinde. Chlorofyl jako chlorofyl... A dorazil mě mluvčí, co nás zaostalé poučil: dnes už nejsou povozy a vozkové.
Rodeo u Litomyšle
Nevěřím předpokladu, že kdo se v rychlosti 90 km/hod nevejde do stromořadí nebo odmítá brzdit před zatáčkou, bude jezdit bezpečněji a míň (se) zabíjet jinde.
Silniční piráti mě noc co noc oslňují dálkovými nebo matou nefungujícími světly, zatlačují až k pankejtu, předjíždějí ze všech stran a přese všechny čáry.
Odhaduji, že beze stromů jejich drzost a hazardérství ještě stoupnou. Zažili jste někdy jejich rodeo mezi Litomyšlí a Svitavami, na úseku rovném, širokém a viditelném jak letištní dráha? Dopravní policie je na ně krátká, tak chce aspoň kácet stromy...
Muškáty pana přednosty
A navíc, páni silničáři, radní a vyšší zastupitelé: silnice nepatří výhradně šoférům. Naši předkové je stavěli i pro oko každého z nás. Vinuli je citlivě a smysluplně, z polí k zámkům, z návsí ke kostelům, hustými lesy a mohutnými kopci. Po nich to dokázali i železniční inženýři a nádražní architekti. Díky jim všem vrostly do krajiny i mostní oblouky stejně jako muškáty pana přednosty stanice.
Vymyslete a podpořte i vy něco nového, účelného a pěkného, nadjezdy, podjezdy, patrové mosty, cokoli. Nebo aspoň udržujte v pořádku třeba odrazky na patnících.
