Opět vzplál boj o stromořadí podél silnic. Těch stromů má padnout na devět tisíc, což je už dosti veliký les. Víme-li, že se kácejí lesy a je to tak v pořádku, proč by tedy neměly padnout též aleje? Námitka, že smrky v lese a jabloně podél silnice jsou něco dost jiného, bývá hned zapomenuta. Jak je vidět, proti stromům u silnic není problém účinně argumentovat.
Stačí se zeptat, zda jsou stromy přednější než zdraví lidí. Odpověď je zřejmá. Pokud však aleje vnímáme jako kulturní kotvu krajiny, vypadá to jinak. Pak není zásadní rozdíl mezi hodnotou stromu a sousední kapličky, vyznačující zatáčku silnice. A velký rozdíl není ani v tom, nakolik ohrožují dopravu. Nekácet aleje je totéž co nebourat chrámy a nezabíjet slabé a nepotřebné lidi. Není to věc ekonomiky či ekologie, ale základní slušnosti. Rozhodnutí nezbourat chrám na kamenivo má svůj význam, ale ten nespočívá v ceně pískovce, který by se hodil na podezdívku vily. Jenže to všechno se těžko vysvětluje někomu, kdo se předem rozhodl to nechápat.
Obraz alejí u silnic jako hrozby pro lidské životy má svou váhu. Když se vše podpoří několika statistickými údaji o počtu mrtvých a přidá se jediný drastický příklad, musí být každému jasné, že stromy k silnicím nepatří. Navíc v tomto sporu stojí proti sobě nesrovnatelní soupeři - silničáři a ochranáři. Hlas lidu zní, že silničáři se chtějí starat o naše silnice a usnadňovat provoz, kdežto ochranáři chtějí zřejmý opak, nemluvě o tom, že tzv. ochranáři se dnes mezi lidmi těší zhruba té míře přízně, kterou měli o pár desetiletí dřív policisté a tajní.
Chceme-li tváří v tvář takovým argumentům stromy podél silnic obhájit, často zdůrazňujeme, že moderní ekologická věda už dokáže ekonomický význam přírody kalkulovat. Technicky orientovaní lidé, v našem případě silničáři, prý na řeč čísel slyší a snad by se dali přemluvit a aspoň část stromů by snad ještě, aspoň pro tento rok ušetřili.
Tady je však potřeba říci rovnou, že většina často udávaných tzv. přírodních a praktických hodnot je nadsazená, nebo i mylná. Sem by patřila třeba produkce kyslíku, užitek z ptactva, které na stromech hnízdí, a podobně. Vždyť i sněhové závěje stromy někde tlumí, jinde naopak strhávají sníh stranou a pak silnici kryjí ostré sněhové jazyky.
Aleje, stromořadí i osamělé stromy u cest znamenají spíš kulturní než přírodní statky. Přírodní hodnota třeba staré lípy není zvlášť velká, natožpak kalkulovatelná v penězích, je to prostě běžný český strom. Její kulturní hodnota je naopak vysoká. Že je lípa pamětníkem starých časů, není jen poetické přirovnání. Zasadili ji většinou ze závažného důvodu - na památku nějaké události nebo aby vyznačovala hranice pozemků. Její větvení je určeno vším, co se na místě událo. Lokální i globální klimatické změny má zapsány v letokruzích dřeva, což dnes umíme přečíst - aniž tu lípu ovšem budeme kvůli tomu porážet.
Ještě větší může být hodnota krajových odrůd ovoce, které už ze zahrad dávno zmizely, ale u silnic je ještě najdeme. I tohle je kus českého rodinného stříbra. Ano, často ty stromy rodí malé hruštičky a malá jablíčka, ale to je tím, že nebyly šlechtěny pro velikost, nýbrž pro chuť a schopnost dlouho vydržet. To mohou být rozhodující vlastnosti při novošlechtění odrůd, jejichž rodičem je právě ta nenápadná jabloň nebo hrušeň, možná už poslední takový strom v Česku, a tedy i na světě. Značná část naší populace žije o dvou třech odrůdách jablek importovaných do Česka odkudsi zvenčí, a tady je najednou naděje na novou moderní kvalitu z nejlepší české tradice. Tedy jen pokud se ke stromu dostane dřív ovocnář než pila.
Bestie opět triumfuje
Když se před více než sto lety začala s bohorovnou pokrokářskou brutalitou bourat stará Praha, napsali bratři Mrštíkové manifest Bestia triumphans. A zafungovalo to, aspoň částečně. Od té doby ne že by se nebouralo, ale většinou lid ví, že se to jaksi dělat nemá. A zejména se už nikdo nechlubí, že jsme si zbourali románskou rotundu, která nám stála v cestě, a místo toho postavili novou, hezčí a modernější. Teď si to ale srovnejme s argumentem, že stromy sice kácíme, ale jiné - nové a v bezpečné vzdálenosti od silnic - znovu vysadíme a tím se vše zcela kompenzuje.
Co všechno v okolí silnic - kromě stromů - ohrožuje provoz? Třeba retardéry, měřiče rychlosti, chodci, dopravní policie a billboardy. Nic z toho však nelze snadno odstranit, jak by si možná někdo přál, a tak není příliš divu, že to odnášejí stromy. Zatím na tom nejsou dobře s počtem a mocí svých přímluvců. Zdá se, že je čas sepsat novou Bestii triumfující, tentokrát o české přírodě a o pomezí hodnot přírodních a kulturních.
